Byli jsme na obrovských trzích v Cantonu, propocení skrz naskrz v tom šíleném texaském horku, když můj nejstarší, Jackson, zíral na plastovou krabičku velikosti misky na cereálie. Uvnitř byl malinký zelený plaz a plastová palma. „Mami, prosím?“ škemral a držel tu krabičku ve vzduchu, jako by zrovna vedle stánku se zrezivělými poznávacími značkami našel svatý grál. Budu k vám naprosto upřímná, skoro jsem podlehla a už už jsem tomu chlapíkovi podávala dvacetidolarovku, protože to stvoření bylo neodolatelně roztomilé a moje dítě bylo poprvé za dvě hodiny vlastně potichu. Ale pak jsem si vzpomněla, že mám tři děti mladší pěti let, věčně neuklizený dům a stěží dostatek příčetnosti na to, abych udržela naživu svůj pokojový šplhavník.
Odejít od toho stánku s prázdnou bylo to nejlepší rodičovské rozhodnutí, které jsem za celý rok udělala, a hned vám řeknu proč.
Ten zvláštní deseticentimetrový zákon, který jsem si musela vygooglit
Znáte ty prodejce, co na blešácích nebo plážových promenádách nabízejí tyhle mrňousky. A pánbůh s nimi, klidně se vám podívají přímo do očí a budou tvrdit, že takhle malí zůstanou navždy. Ale vzpomněla jsem si, že jsem kdysi někde četla, že prodávat je s krunýřem menším než deset centimetrů je ve skutečnosti podle federálních zákonů nelegální. Myslím, že ten zákon schválili někdy v sedmdesátých letech, protože tehdy spousta dětí vážně onemocněla a vládě konečně došlo, že batolata jsou v podstatě jako teplem naváděné střely, které si musí strčit do pusy každou roztomilou a špinavou věc, kterou najdou.
Je pro mě úplně šílené, že ti chlápci je pořád prodávají z kufru auta v plastových krabičkách od salátů, ale lidé je kupují neustále, protože si myslí, že je to nenáročný mazlíček pro začátečníky. Pozor, spoiler: není.
Co řekl doktor Miller o bakteriích
Náš pediatr, doktor Miller, je svatý muž, který už roky sleduje, jak moje děti na příjezdové cestě jedí hlínu po kilech, a přitom mě nijak přísně nesoudí. Jednou jsem se ho zeptala, jestli si máme pořídit nějakého plaza, protože Jackson zrovna procházel fází, kdy byl posedlý vším, co jen vzdáleně připomínalo dinosaura. Doktor Miller si jen sundal brýle, promnul si spánky a řekl mi, že plazi si v podstatě plavou v polévce ze salmonely.
Vysvětlil mi, že tyto bakterie přirozeně přenášejí na krunýři a ve vodě, možná i ve svých malých plazích snech, a přitom nevypadají vůbec nemocně. Pokud máte děti do pěti let, přivést si domů jednoho takového mazlíčka v podstatě znamená koledovat si o obří účet za lékařskou péči. Jejich malý imunitní systém se teprve učí, jak zvládnout běžnou rýmu ze školky, natož vážné bažinné bakterie. Když si ho vaše starší dítě přece jen pohladí třeba někde v ekocentru, musíte ho v podstatě vydrhnout mýdlem a horkou vodou, jako by se chystalo na operaci, než se vůbec něčeho dalšího dotkne. A pro všechno na světě, prosím vás, nikdy nemyjte špinavé terárium pro plazy ve stejném kuchyňském dřezu nebo vaně, kde myjete dětské lahvičky nebo koupete své lidské děti.
Když už mluvíme o strkání věcí do pusy, mé nejmladší zrovna rostou stoličky, což znamená, že ožužlá naprosto všechno v okruhu jednoho metru. To je přesně ten důvod, proč nám nemůžou po obýváku pobíhat malí mazlíčci přenášející nemoci. Neustále jí tak raději podávám Silikonové bambusové kousátko s pandou, a upřímně, koupila jsem ho hlavně proto, že ten tvar pandy je tak roztomilý a já zrovna projížděla telefon ve dvě ráno s brutálním nedostatkem spánku. Vlastně se z toho ale stala moje nejoblíbenější věc, kterou doma máme. Má na sobě různé texturované výstupky, které žvýká celé hodiny, aby si znecitlivěla dásně, a když se obalí chlupy z koberce, můžu ho prostě hodit do myčky. Je to milionkrát bezpečnější než jakákoliv divá zvěř, kterou se můj syn snaží propašovat do naší prádelny.
Závazek na padesát let a smrad, který se nedá popsat
Nalijme si čistého vína a řekněme si, co se stane, pokud opravdu budete ignorovat všechny lékařské rady a přinesete si tohohle malého zeleného mrňouse domů. Nezůstanou velikosti padesátikoruny, ať už vám ten chlápek na blešáku slibuje cokoliv. Rostou rychle a i když začnete se skromným stolitrovým akváriem, než se nadějete, utratíte půlku výplaty za obří téměř pětisetlitrové akvárium, které zabere polovinu obýváku a na udržení vší té tíhy vody bude vyžadovat statiku nosné zdi.

A to vybavení je úplně šílené, protože potřebujete speciální UVB výhřevné lampy, aby se jim nerozpadly krunýře, a pořádně výkonné vodní filtry, protože – a to říkám s láskou – jsou to ta nejuprasenější stvoření u jídla na planetě Zemi. Z mého mlhavého chápání biologie plazů nemají vůbec žádné sliny, takže si musí jídlo stáhnout do vody, aby ho mohli spolknout. To okamžitě promění jejich drahý domov v kalnou, zapáchající bažinu, pokud ji nebudete neustále čistit.
Jo, a žijí věčně. Taková obyčejná želva nádherná se může dožít až padesáti let, což znamená, že to není domácí mazlíček pro začátečníky, ale spolubydlící, ke kterému se právně zavazujete až do doby, než půjdete do důchodu. Až půjde Jackson na vysokou, já fakt nebudu ta, kdo bude v přechodu drhnout zelené řasy z výhřevného kamene.
Sice jim ve zverimexu můžete koupit malé krabičky se sušenými krevetami nebo čímkoliv jiným na krmení, ale upřímně, já ve své kuchyni bufet pro brouky a hmyz fakt neotevřu.
Jackson si beztak vždycky zničil všechno hezké oblečení, když se hrabal v blátě dole u potoka a snažil se chytat havěť. Teď svou nejmladší jednoduše obléknu do Kojeneckého body bez rukávů z biobavlny, když sedíme na terase a sledujeme ho, jak se rýpe v hlíně. Pro svůj účel je to naprosto fajn. Je to bavlněné body, které jí celkem snadno přetáhnu přes tu její velikou hlavičku a patentky zatím nepraskly, což je tak zhruba všechno, co v téhle fázi od dětského oblečení chci. Neod základů vám to život nezmění, ale je to cenově dostupné, špína z toho jde docela dobře vyprat a nedělá jí to na bříšku ty divné červené vyrážky jako laciné umělé materiály.
Pokud chcete vylepšit čas na hraní svých dětí, aniž byste svůj obývací pokoj proměnili v bažinaté terárium pro plazy, podívejte se na kolekci bio dětského oblečení a vzdělávacích dřevěných hraček značky Kianao, které je spolehlivě a bezpečně zabaví.
Pokud nějakou najdou na zahradě, nechte ji na pokoji
Děti zkrátka sem tam na divokou přírodu narazí, to je prostě fakt venkovského života. Jackson loni na jaře našel poblíž naší příjezdové cesty malinké vylíhlé mládě a jeho první reakce, zlatíčko moje, byla, že se ztratilo a my musíme jít najít jeho maminku.

Z toho, co jsem ale četla, jsou tihle mrňousové naprosto soběstační ve chvíli, kdy se vyklubou z vajíčka. Nečeká na ně máma, až se vrátí domů na večeři, prostě si tam venku žijí své malé životy. Musela jsem svému plačícímu čtyřletému synovi vysvětlit, že kdybychom to mládě přesunuli do krabice od bot, vlastně bychom ho jen unesli z jeho skutečného domova v trávě. Ale pokud uvidíte, jak se nějaká snaží přejít rušnou silnici, můžete jí rozhodně pomoct tak, že ji pevně chytíte z obou stran krunýře jako hamburger a přenesete ji přes cestu přesně tím směrem, kterým už šla. Jinak se to tvrdohlavé stvoření totiž otočí a nakráčí si to rovnou zpátky do provozu.
Příběh o minnesotském měsíci, který mi vyprávěla babička
Místo chytání zvířat do zavařovaček se o nich snažíme raději něco dozvědět přes příběhy. Moje babička trávila v mládí hodně času nahoře v Minnesotě a vyprávěla mi příběhy, které tam slyšela od místních kmenů Odžibvejů a Dakotů.
Vyprávěla mi o Želvímu ostrově. To je krásný indiánský mýtus o stvoření světa, ve kterém ondatra po obrovské potopě navršila hromadu hlíny na obří krunýř a z té hlíny pak vyrostl celý severoamerický kontinent. Tu představu naprosto miluju, obzvlášť když se snažím děti naučit respektu k zemi, po které chodíme.
Ale moje absolutně nejoblíbenější část téhle legendy je spojitost s kalendářem. Údajně, když se podíváte na vrchní část krunýře, najdete přímo uprostřed třináct velkých štítků. Ty představují třináct měsíců lunárního roku. A co všechny ty menší štítky po okraji? Těch je přesně dvacet osm, jako dvacet osm dní v lunárním měsíci. Asi trochu komolím přesnou vědeckou terminologii pro štítky krunýře, ale pointa je, že můžete děti naučit tolik věcí o světě, matematice a historii jen tím, že budete přírodu pozorovat, místo abyste se ji snažili chytit do skleněné bedny v ložnici.
Poslední dobou se snažíme k takovému učení přiklánět i u nás doma. Pořídila jsem od Kianao Sadu jemných dětských stavebních kostek pro svou prostřední dcerku, aby si trénovala počítání a poznávání zvířátek. Jsou to takové měkké gumové kostky s vylisovanými čísly a tvary ovoce. A upřímně, jsou skvělé, protože je může bezpečně žvýkat, stavět z nich komíny, a dokonce i plavou ve vaně, když se zrovna snažíme přežít tu nejnáročnější večerní hodinku před spaním. Je to mnohem lepší a čistší způsob, jak se učit počítat, než se snažit na zahradě nahánět chňapající a škrábající divoké zvíře.
Tak jo, v chůvičce slyším, jak se ta nejmenší probouzí ze spaní, takže musím běžet. Pokud chcete úplně přeskočit to drama ve zverimexu a jen pořídit dětem hračky, po kterých nedostanou bakteriální infekci nebo které nevyžadují padesátiletý závazek, mrkněte do e-shopu Kianao na nějaké spolehlivé a bezstresové možnosti.
Otázky, na které se mě pořád ptáte
Proč je nelegální kupovat ty úplně nejmenší?
Protože batolata jsou zkrátka nechutná a strčí si do pusy úplně všechno. Americký úřad FDA zakázal prodej želv s krunýřem menším než deset centimetrů už v 70. letech, protože si je malé děti strkaly do pusy a končily v nemocnici s těžkou salmonelózou. Pokud se vám prodejce snaží vnutit takového mrňouse, raději jděte prostě dál.
Můžu terárium pro plazy jednoduše umýt v kuchyňském dřezu, když použiju Savo nebo bělidlo?
Absolutně ne. Náš pediatr na mě kvůli tomuhle snad i křičel. Nikdy, ale opravdu nikdy nesmíte mýt nic spojeného se zvířaty ve stejném dřezu, kde připravujete jídlo pro svou rodinu, nebo ve vaně, kde sedí vaše nahé děti. Vezměte to ven a použijte zahradní hadici.
Co mám říct svému batoleti, když si chce nechat divoké mládě?
Sama svým dětem říkám, že divoká zvířata mají v přírodě svou práci, a když si je vezmeme dovnitř, les se porouchá. Taky jim připomínám, že divoká zvířátka nechtějí žít v plastové krabičce, což obvykle vyvolá nějaké ty slzičky, ale je to lepší, než ukrást tvora z jeho přirozeného prostředí.
Existují pro děti do pěti let vůbec nějací bezpeční mazlíčci?
Upřímně si myslím, že jediným opravdu bezpečným mazlíčkem pro batole je plyšák. Ale pokud si prostě musíte pořídit něco živého, držte se zvířat, která na kůži přirozeně nepřenášejí salmonelu. U nás doma se hodně věnujeme pozorování ptáčků na krmítku za oknem – to ode mě nevyžaduje vůbec žádný úklid.
Funguje dezinfekce na ruce, když si moje dítě v zoo sáhne na plaza?
Je to lepší než nic, když jste v úzkých, ale podle toho, co mi bylo řečeno, k fyzickému smytí bakterií z rukou opravdu potřebujete skutečnou horkou vodu a mýdlo. Moje děti musí nakráčet rovnou na veřejné záchodky a drhnout si ruce, jako by šly na operační sál, než je nechám sáhnout na jejich svačinku.





Sdílet:
Tátův průvodce: Záhadná krůťata a strasti s prvními příkrmy
Milé minulé já: Jak přežít manželovu fázi mrzutého anime táty