Milá Sarah z loňského října,
Právě teď stojíš na zadní terase, v ruce držíš třetí šálek vlažného kafe a na sobě máš ty vybledlé černé legíny s malou dírkou na levém koleni, o kterých jsi před půl rokem přísahala, že je vyhodíš. Náš pes – ten milovaný, ale nekonečně hloupý kříženec zlatého retrívra – hystericky štěká na hromadu mokrého dubového listí u zahradní hadice. Ignoruješ ho, protože Leo se zrovna snaží sníst plnou pěst písku z pískoviště a Maya ječí kvůli žížale.
Ale to kafe teď musíš okamžitě položit. Protože pod tím mokrým listím leží malá, dýchající a strašně pichlavá brambora.
Je to ježčí mládě. Divoké. V angličtině se mu říká „hoglet“, což upřímně zní spíš jako nějaká nadávka, kterou by Dave zařval na někoho, kdo mu udělá myšku na dálnici, než jako majestátní tvor přírody. Začneš panikařit. Budeš chtít udělat milion věcí najednou, abys tohle malinké lesní zvířátko zachránila, ale musíš se zhluboka nadechnout, přestat nechat Lea jíst ten písek a poslechnout mě.
Daveova naprosto zbytečná panika ze salmonely
Vteřinu poté, co křikneš na Davea, ať jde ven, vyběhne jen v ponožkách, uvidí tu malou pichlavou kuličku a okamžitě začne řvát něco o nemocech. Bude se tvářit, jako bys v hortenziích právě objevila radioaktivní odpad.
A podívej, pro jednou v životě má můj chronicky úzkostný manžel vlastně trochu pravdu, že? Naše pediatrička to dokonce zmiňovala na Leově čtyřleté prohlídce, když jsem se přiznala, že se můj syn aktivně snaží olizovat žáby. Řekla mi tím svým velmi jemným, neodsuzujícím tónem, díky kterému si vždycky připadám jako ta nejhorší máma na světě, že divoká zvířata a obzvlášť plazi a malí zahradní tvorečkové mohou přenášet salmonelu. A to jako dost. Jsou to prostě malé chodící továrny na bakterie. Takže až se sehneš, abys prozkoumala tuhle dýchající šišku, v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ na ni nesahej holýma rukama. Běž do garáže a vezmi si ty silné kožené zahradnické rukavice, které sis koupila během své pandemické zahradnické fáze a nikdy je vlastně nepoužila.
Když na něj sáhneš holýma rukama a pak půjdeš Maye udělat chleba s arašídovým máslem, budeme mít do úterý na krku katastrofální střevní apokalypsu. Každopádně jde o to – nasaď si rukavice, vezmi hlubokou kartonovou krabici od Amazonu a vylož ji starým ručníkem. Ne žádným hezkým. Tím hnusným hnědým.
To s tím mlékem je jedna obrovská, sprostá lež
Dobře, tady mě musíš opravdu pečlivě poslouchat. Tvým prvním instinktem bude běžet do kuchyně, popadnout krabici polotučného mléka a nalít tomu chudáčkovi klepajícímu se zimou trošku na roztomilý podšálek. Protože to nás přece naučily pohádky, ne? To nám cpali do hlavy v každé dětské knížce nebo starém večerníčku. Malý ježeček pije mlíčko z porcelánové misky.

Je to lež. Celé je to jedna obrovská, nebezpečná lež zosnovaná mlékárenskou loby nebo co, přísahám bohu.
Nakonec jsem volala na pohotovost pro exotická zvířata na 4. ulici – což mě mimochodem stálo padesát dolarů jen za to, že jsem mluvila s recepční, která zněla, jako by jí bylo dvanáct – a ta na mě přes telefon prakticky křičela. Ukázalo se totiž, že tihle drobečkové mají hlubokou, fatální intoleranci laktózy. Jejich maličký trávicí trakt prostě úplně postrádá enzymy k rozložení kravského mléka. Když jim ho dáš, dostanou těžký průjem, dehydratují se a v podstatě ti umřou v krabici před očima, zatímco ty budeš jen bezmocně zírat. Ta vina by tě doslova zničila. Už by ses z toho nevzpamatovala.
Místo mléka prostě popadni tu nechutnou kočičí kapsičku plnou omáčky, kterou máme ve spíži pro toulavou kočku od sousedů. Kydni trochu na papírový talířek a vedle toho dej mělké víčko od zavařovačky s trochou vody. To je všechno. Nic víc nedokážou strávit. Mám pocit, že veterinářka něco mumlala o tom, že potřebují hodně bílkovin a žádné mléčné výrobky, protože mají strašně citlivý žaludek, ale upřímně, byla jsem tak vděčná, že jsem ho ještě nestihla otrávit, že jsem tu lekci biologie tak trochu vypustila.
Jo a pokud je tahle pichlavá brambora menší než jablko a motá se venku v chladném večeru, je to stoprocentně sirotek a potřebuje okamžitě převézt do záchranné stanice.
A pokud se potácí venku za bílého dne a je obsypaný mouchami, umírá a ty s ním musíš okamžitě jet na veterinu.
Jak zvládnout děti během záchrany divokého zvířete
Maya se z toho vzrušením úplně zblázní. Právě teď je hluboko ve své fázi lesní víly a bude si myslet, že jí vesmír seslal magického pomocníka. Okamžitě poběží dovnitř a přinese svou barevnou bambusovou dětskou deku s motivem ježečků, protože logicky předpokládá, že to divoké zvíře si chce prohlížet fotky sebe sama.
Musíš ji zastavit. Nedovol jí položit divoké zvíře plné hlíny a pravděpodobně i blech na tuhle deku. Vím, že ji miluje. Upřímně, je to teď asi moje nejoblíbenější věc, kterou doma máme. Koupila jsem ji před pár týdny, protože je vyrobená z organického bambusu a bavlny, a je tak absurdně, luxusně hebká, že si ji občas tajně beru na přikrytí nohou, když koukám na Netflix. Zázračně udržuje stabilní teplotu, což nás zachraňuje, protože Maya se ve spánku potí jako teenager, a ten malý modro-zelený vzor je fakt stylový a nevypadá, jako by v dětském pokoji vybuchl klaun. Ale prostě to NENÍ hnízdečko pro divoké zvířátko.
Leo mezitím tenhle magický moment s přírodou bude naprosto ignorovat, protože vedle okapu objevil výjimečně hlubokou louži bláta. Právě teď má na sobě svoje dětské body z organické bavlny – to bez rukávů, které mám fakt ráda, protože díky překládanému výstřihu na ramenou ho můžu při nehodě s plínkou stáhnout rovnou dolů po těle, místo abych mu to tahala přes tu jeho obří hlavu. Je super pružné a prodyšné. Ale ještě dnes ráno bylo bílé. Teď je to v podstatě maskáč. Prostě ho nech, ať se válí v blátě. Máš teď větší problémy.
Pokud přemýšlíš, jak pak nahradíš to oblečení, které děti nevyhnutelně zničí, zatímco „pomáhají“ zachraňovat divokou zvěř na zahradě, můžeš se po dalším dětském organickém oblečení porozhlédnout později. Teď se soustřeď, Sarah.
Abys Lea udržela dál od krabice, pravděpodobně mu hodíš to bambusové a silikonové kousátko s pandou, které od včerejška leží na stole na terase. To je v pohodě. Je to úplně fuk. Je to potravinářský silikon a je naprosto bezpečný, ale buďme upřímní, stejně to nikdy pořádně nekousal, aby si ulevil od bolavých dásní. Většinou s tím jen agresivně buší do těch skleněných posuvných dveří. Mimina jsou divná. Prostě ho nech mlátit do skla, ať se můžeš soustředit na to zvíře.
Výměna bodlin zní jako středověké mučení
Zatímco budeš zírat na toho mrňouse v krabici od Amazonu, všimneš si, že vypadá tak nějak pelichavě. Jako by ztrácel bodliny. Přirozeně jsem předpokládala, že chytil nějakou strašlivou zahradní prašivinu, ale zatímco jsem čekala, až mi zavolá zpátky paní ze záchranky, zabrousila jsem na mobilu do nekonečných hlubin Redditu a zjistila jsem něco naprosto šíleného.

Říká se tomu výměna bodlin.
Když se narodí, jsou zřejmě úplně slepí, hluší a jejich bodliny jsou schované pod podivnou vrstvou kůže naplněnou tekutinou, aby chudáka mámu během porodu nerozdrápali zevnitř na cucky. Něco jako přírodní epidurál, hádám? Každopádně o pár týdnů později procházejí fází, kdy jim měkké dětské bodlinky vypadají a kůží se začnou prodírat silné dospělé bodliny. Je to úplně to samé, jako když dětem rostou zuby, jenže místo tupé bolesti a trochy slintání se vám doslova kůží na zádech prořezává brnění. Není divu, že vypadají pořád tak naštvaně.
Věci o přírodě, které si přeji, abych nikdy nevygooglila
Proboha, ta zaječí nora na Redditu byla čím dál horší. Začala jsem číst o lidech, kteří tahle stvoření reálně chovají jako domácí mazlíčky (ty africké trpasličí, ne toho našeho buclatého evropského zahradního kamaráda), a mám z toho trauma.
Když se vaší samičce narodí mláďata a vy ji během prvních deseti dnů ve stresujete – třeba když moc nahlas čistíte klec, blbě se na ni podíváte nebo moc zhluboka dýcháte – ona svá mláďata doslova sežere. Prostě zkanibalizuje celý vrh. Umíte si to představit? Já jsem přehlcená jen z toho, když po mně Leo chce svačinu, zrovna když vyklízím myčku, ale nikdy mě nenapadlo ho sníst. Je to absolutně děsivé.
A když musíte ručně dokrmovat sirotka, nemůžete ho jen tak nakrmit a uložit ke spánku. Po každém jednotlivém jídle musíte vzít teplý, vlhký hadřík a fyzicky mu masírovat malinké bříško a spodní partie, abyste ho stimulovali k čůrání a kakání, protože bez toho, aby je máma olizovala, to samy doslova neumí. Jako, ani omylem. Sotva jsem přežila učení Mayi na nočník pomocí lentilek a tabulky se samolepkami. Fakt nehodlám ve dvě ráno manuálně vyprazdňovat močový měchýř nějaké pichlavé kryse.
Šťastný konec
Podívej, moje minulé já, ty to zvládneš skvěle. Psa udržíš dál, děti zabavíš a použiješ ten hnusný ručník. Paní z místní záchranné stanice přijede v otřískaném Subaru Outback zhruba za hodinu. Řekne ti, že jsi udělala přesně to, co jsi měla, když jsi dala termofor s teplou vodou přesně pod *polovinu* krabice (aby mohl odlézt, kdyby mu bylo moc horko), a že tím, že jsi mu nabídla kočičí žrádlo, jsi mu ušetřila energii.
Vezme ho do záchranné stanice, vykrmí ho a na jaře ho vypustí zpátky do přírody. Nemůžeš si ho nechat. Maya sice bude asi dvacet minut plakat, ale pak jí slíbíš k večeři pizzu a úplně na to zapomene.
Dýchej. Vypij to svý studený kafe. A to mléko dej zpátky do ledničky.
S láskou,
Sarah
P.S. Jestli budou děti po tomhle celém chaotickém zážitku najednou vyžadovat, aby bylo v jejich životě všechno s lesní tematikou, ušetři si bolení hlavy a pořiď jim ty nádherné organické dětské deky od Kianao, ať mají něco měkoučkého na mazlení, z čeho zároveň nechytí bakteriální infekci.
Náhodné otázky, které jsem to odpoledne zoufale googlila
Je legální si nechat divokého ježka, když ho najdete?
Ne, absolutně ne, a upřímně, proč byste to vůbec chtěli? Moje veterinářka mi jasně řekla, že chovat původní divoká zvířata je na většině míst bez licence záchranné stanice nelegální. Navíc zapáchají, potřebují žrát obrovské množství živého hmyzu a mažou si bodliny svými vlastními toxickými slinami. Raději zavolejte profesionály.
Co dělat, když mi pes přinese ježčí mládě?
Tiše panikařit. Pak toho drobečka okamžitě zkontrolujte, jestli nekrvácí nebo nemá kousance. Psí tlama je plná příšerných bakterií, takže pokud má zvíře poraněnou kůži, potřebuje okamžitě antibiotika od veterináře, jinak dostane smrtelnou infekci. Dejte ho do krabice s vysokými okraji, vypláchněte psovi tlamu, jestli to zvládnete (hodně štěstí), a zavolejte do záchranné stanice.
Můžu k němu do krabice dát vyhřívací podložku?
Jen pokud budete extrémně opatrní. Četla jsem, že zdroj tepla by se nikdy neměl dávat pod *celou* krabici. Když jim je moc velké horko, mohou se doslova uvařit, protože jsou moc slabí na to, aby odlezli. Dejte termofor s teplou vodou zabalený v ručníku jen pod jeden roh, aby se v případě potřeby mohli přesunout na chladnější stranu.
Opustí ježčí máma svá mláďata, když na ně sáhnete?
Ve volné přírodě to prý většinou nedělají kvůli lidskému pachu, ale spíš proto, že se jim naruší hnízdo a ony začnou panikařit. Ale v zajetí? Jo, to je stoprocentně opustí, nebo jak už jsem říkala, prostě sežerou. Takže na ně prostě nesahejte, pokud to očividně nejsou opuštění a mrznoucí sirotci.
Jak dlouho zůstávají s mámou?
Jsou plně samostatní už zhruba v sedmi týdnech. Sedm týdnů! A já mám mezitím doma sedmiletou dceru, která pořád potřebuje, abych jí oloupala sýrové tyčinky. Příroda je prostě divoká.





Sdílet:
Proč špatně zvolená ramínka ničí oblečení vašeho miminka
Pravda o hříbátkách, bezpečnosti batolat a vílích kopýtkách