Milá Sarah z doby přesně před šesti měsíci,

Je úterý, 2:14 ráno, a ty sedíš na tom hnusném béžovém koberci v obýváku v Daveově flekaté mikině z Villanovy. Piješ vlažné kafe z hrnku s odštípnutým ouškem, protože jsi moc unavená na to, dojít si do kuchyně pro sklenici vody. Obrazovka notebooku v temné místnosti oslnivě září a ty máš otevřeno přesně sedmnáct záložek.

Vím, co děláš. Snažíš se najít ten absolutně dokonalý, pinterestový, neurážející hex kód dětské modré pro předělávku Leova pokoje na pokoj pro „velkého kluka“. Z nějakého důvodu sis totiž namluvila, že když vybereš špatný odstín modré, už nikdy neprospí celou noc.

Píšu ti z budoucnosti, abych ti řekla: zavři ten pitomej notebook. Běž spát. Protože, panebože, věci, ze kterých teď šílíš, jsou tak neuvěřitelně hloupé, a to, co reálně potřebuješ vědět o modré barvě a svém dítěti, je něco úplně jiného.

Vím, že jsi právě do Pinterestu vyťukala „baby blu“, protože ti sjel palec na klávesnici, a teď se nezadržitelně propadáš králičí norou pastelové estetiky. Trápíš se tím, jestli je #89CFF0 moc světlá nebo #8FD9FB moc šedá, a Dave nahoře chrápe v blažené nevědomosti, že se jeho žena tiše psychicky hroutí nad webařskými barevnými kódy na zeď, kterou stejně za chvíli čtyřleté dítě nevyhnutelně počmárá propašovanou zelenou voskovkou.

Absurdní historie klučičích barev

Musím ti říct, co se stane asi za hodinu, až konečně opustíš vzorníky barev a začneš googlovat, proč se vlastně klučičí pokoje malují na modro. Budeš tak naštvaná.

Najdeš totiž článek někde od Smithsonianu, který vysvětluje, že celý náš koncept barev rozdělených podle pohlaví je obří marketingový podvod ze 40. let minulého století. Počkej, vezmu to popořadě. Před druhou světovou válkou byla dětská modrá ve skutečnosti považována za barvu pro holčičky. Já vím, mně z toho taky explodoval mozek.

V 19. a na začátku 20. století se prý rozhodlo, že růžová je „klučičí barva“, protože vycházela z červené, která byla vnímána jako divoká, silná, maskulinní a tak dále. A modrá? Ta byla považována za jemnou, křehkou a krásnou, takže byla určená jen pro malé holčičky. Tohle si přečteš ve čtvrt na čtyři ráno a ta svévole kapitalismu tě tak vytočí, že dokonce zkusíš zatřást Davem a probudit ho, abys mu to řekla, ale on na tebe jen zamrká jako na mimozemšťana a otočí se na druhý bok.

Je prostě šílené, že se takovými věcmi vůbec stresujeme! Doslova panikaříme, že je nějaký odstín modré „moc klučičí“ nebo „málo klučičí“, když ještě před sto lety všichni oblékali své syny do růžových volánků. Upřímně, nejradši bych teď z čistého trucu vymalovala celý dům na růžovo, ale Dave by se se mnou asi rozvedl a já už nemám energii znovu oblepovat podlahové lišty maskovací páskou. Každopádně, chci tím říct, že celá tahle obsese dětskou modrou je jen konstrukt obchodních domů, které se nám snaží prodat další krámy, co nepotřebujeme.

Jo a mimochodem, do 20. let nosila miminka prostě jen bílé bavlněné pytle, které rodiče mohli vybělit do úplného bezvědomí, což popravdě zní jako mnohem lepší systém.

Psychologie barev je divná, ale možná na ní něco je

Takže zatímco tam sedíš a vibruješ vzteky nad genderovými normami, pravděpodobně narazíš na psychologii barev. Vždycky jsem si myslela, že je to úplný pavědecký nesmysl, ale fakt na tom něco bude.

Color psychology is weird but maybe real — Dear Past Sarah: The Truth About That Perfect Light Blue Paint

Myslím, že jsem četla nějakou studii – nebo to možná byl hodně přesvědčivý TikTok od nějaké duly, moje paměť už je úplně v háji – kde se říkalo, že málo syté, hodně světlé pastely dokážou oklamat náš nervový systém a uklidnit ho. Má to prý něco společného s lidskou evolucí a podvědomým spojováním světle modré s jasnou oblohou a mělkou pitnou vodou? Neznám přesný mechanismus, ale pohled na dětskou modrou prý snižuje tepovou frekvenci a tlumí úzkost.

A to, buďme upřímní, zoufale potřebujeme. Když má Leo záchvat pláče epických rozměrů, protože jsem mu nakrájela toast na čtverečky místo na trojúhelníčky, potřebuju, aby stěny jeho pokoje aktivně izolovaly a tlumily nás oba. Takže ano, vyber nějakou modrou. Prostě vyber *nějakou* modrou. Netrav další hodinu snahou trefit přesný hex kód modré barvy, kterou jsi viděla na Instagramu nějaké influencerky, protože její fotka je stejně prohnaná milionem filtrů a v Leově pokoji otočeném na sever, kde světlo dělá ze všeho temnou depresivní jeskyni, to bude vypadat úplně jinak.

Jestli chceš do jeho pokoje fakt jen vnést tu uklidňující estetickou atmosféru, aniž by ses upisovala k malování stěn, které ti zabere tři víkendy, prostě si prohlédni kolekci dek Kianao a hoď něco hezkého přes houpací křeslo, ať konečně můžeš jít spát.

Když je modrá barva doslova noční můra

Dobře, zhluboka se nadechni, protože teď si musíme promluvit o té jediné chvíli, kdy dětskou modrou opravdu, ale opravdu vidět nechceš.

Pamatuješ, když bylo Maye jedenáct měsíců? Bylo to zrovna kolem Díkůvzdání, byli jsme u mojí tchyně a Maya chytila tu hroznou RS virózu, co tehdy řádila ve školce. Doteď mám z toho víkendu záchvaty paniky.

Pamatuješ, jak jsi seděla v pokoji pro hosty, houpala ji a ona dýchala tak ztěžka, až se jí zatahovalo bříško pod žebra. A pak ses jí podívala na obličej.

Její rty už nebyly růžové. Měly ten utlumený, děsivý modro-šedý odstín. Vypadalo to, jako by zrovna snědla modrý šmoulový nanuk, ale ona neměla v puse nic už hodiny, jak jí bylo špatně.

To je přesně ta vzpomínka, co mi bleskla hlavou, když jsem se dneska v noci dívala na ty vzorníky barev. Ten absolutní mrazivý strach, který mě tenkrát pohltil.

Popadla jsi ji a naložila do auta tak rychle, že jsi myslím ani nevzala přebalovací tašku, a Dave jel jako naprostý šílenec na dětskou pohotovost, zatímco jsi seděla vzadu, úzkostlivě jí mnula ručičky a plakala. A když jsme se konečně dostali do ordinace, doktorka Guptová – která je doslova pozemský anděl a zaslouží si svatořečení – nám vysvětlila, co se děje.

Řekla mi, že ačkoli můžou ručičky a nožičky miminka občas vypadat namodrale, když je jim jenom zima (protože jejich krevní oběh ještě za moc nestojí), modrá barva kolem rtů, na jazyku nebo uprostřed obličeje je obrovský varovný signál. Myslím, že tomu říkala cyanóza? V podstatě to znamená, že jim klesá hladina kyslíku v krvi, a v takovém případě se nikdy, naprosto nikdy nečeká, jestli se to zlepší. Prostě se hned jede do nemocnice.

Maya byla nakonec v pořádku, po nějakém tom kyslíku a velmi dlouhé, velmi děsivé noci. Ale slova doktorky Guptové se mi vryla do paměti. Řekla, že pokud tvoje dítě někdy vypadá modře nebo šedě kolem pusy, pokud má miminko do tří měsíců teplotu přes 38 °C, nebo pokud pláče tím pronikavým, neutišitelným tónem, ze kterého se ti ježí chlupy na rukou – nevoláš doktorce o radu, prostě rovnou jedeš na pohotovost.

Takže tak. Modrá na zdech? Uklidňující. Fajn. Modrá na tvém dítěti? Dokonalý materiál pro noční můry.

Věci, které fakt používáme a milujeme

Vzhledem k tomu, že ti píšu z budoucnosti, mám pocit, že bych ti měla ušetřit trochu peněz a říct ti, které z těch esteticky líbivých modrých věcí, co si chystáš hodit do košíku, za to fakt stojí, a které jsou naopak naprosto k ničemu.

The things we seriously use and love — Dear Past Sarah: The Truth About That Perfect Light Blue Paint

Protože já tě znám. Vím, že právě zíráš na web Kianao a snažíš se ospravedlnit svůj masivní noční nákup.

Ze všeho nejdřív si do košíku přihoď Dětskou deku z organické bavlny s potiskem ledního medvěda a jsem tu, abych ti řekla, že to bude nejlepší nákup celého roku. Má naprosto dokonale světle modrou barvu, kterou jsi tak posedlá. Ale hlavně, Leo si k ní vytvoří hrozně silnou citovou vazbu. Aktuálně ji nosí po obýváku jako superhrdinský plášť a odmítá bez ní koukat na Tlapkovou patrolu. Je z organické bavlny, což je skvělé, protože on na ni vyklopí jogurt doslova ob den, já ji neustále peru a ona ještě ani trochu nevybledla a nezačala žmolkovatět jako ty levné syntetické, co jsme dostaly na oslavě před porodem. Je v podstatě nezničitelná.

Teď tě taky bude hodně lákat to Senzorické dřevěné kousátko s medvídkem, protože se perfektně hodí k estetice pokoje a ten háčkovaný medvídek je objektivně k sežrání. Dovol mi ušetřit ti nějakou tu pětistovku. Je to krásně vyrobená věc. Nelakované bukové dřevo je krásně hladké a bavlněná příze je naprosto bezpečná. Jenže Leo ho na kousání použije přesně dvakrát a pak zjistí, že dřevěný kroužek funguje jako skvělá zbraň a použije ho k tomu, aby agresivně přetáhl psa po čumáku. Museli jsme ho zabavit a schovat do šuplíku. Pokud máš mírné dítě, je to možná super, ale to naše je malý chaotický viking.

A mimochodem, kdybys náhodou chtěla záložní deku pro dny, kdy se perou lední medvědi (a záložní deku fakt potřebovat budeš, věř mi), nakonec jsem o pár měsíců později v panice koupila ještě Bambusovou dětskou deku s motivem modré lišky v lese. Bambusová látka je normálně nějaká černá magie, přísahám. Je dostatečně těžká, aby navodila útulno, ale zároveň nějakým zázrakem chladí? Je to jediná věc, díky které se nebudí ve zpocené louži během těch dusných srpnových nocí. Ten skandinávský liščí vzor je strašně roztomilý, i když se hned druhý den malinko zatrhnul, protože – znovu opakuju – moje děti zničí všechno, čeho se dotknou. I tak ale naprosto stojí za to.

Prostě běž spát

Hele, moje minulé já. Já vím, proč to všechno děláš. Máš pocit, že nemáš nic pod kontrolou, protože Leo roste tak rychle a Maya je čím dál starší a svět je jeden obrovský chaotický bordel, a ty máš pocit, že když se ti aspoň povede vybrat ten nejlepší odstín stěn v tomhle jednom jediném pokoji, všechno bude v pořádku.

Ale dítěti je nějaký hex kód úplně fuk. Chce jenom vědět, že tam budeš, když se s brekem probudí ze zlého snu. Chce tu měkkou deku a tulení a fakt, že tu pro něj jsi každičký den, i když zrovna funguješ na čtyřech hodinách spánku a studeném kafi.

Zavři ty záložky. Nech ty zdi zatím bílé. Vážně na tom nezáleží.

Než se úplně vyčerpáš a odpadneš tam na tom koberci, mrkni na organické nezbytnosti od Kianao, kup si deku s ledním medvědem a zvedni zadek a jdi spát.

S láskou,
Tvoje budoucí Sarah (která zrovna pije studený kafe, ale aspoň u toho sedí na gauči)

Otázky, které jsem ve 3 ráno zoufale googlovala, abys ty už nemusela

Je dětská modrá upřímně tak dobrá pro spánek?
Podle té psychologické černé díry, do které jsem se propadla, tak ano, prý je. Světlejší a méně syté odstíny modré mají napodobovat oblohu a obelstít náš mozek tak, aby se uklidnil a snížil tepovou frekvenci. Popravdě, beru i placebo efekt všemi deseti, jestli to znamená, že moje dítě bude spát aspoň do půl šesté ráno.

Kdy mám začít panikařit, že moje dítě modrá?
Pokud mu zmodrají nebo zešednou rty, jazyk nebo kůže kolem pusy – panikař. Tedy, nepanikař, ale okamžitě sedni do auta a jeď na nejbližší pohotovost. Naše pediatrička to řekla naprosto jasně: cyanóza (tak zní ten lékařský termín) znamená, že nemají dostatek kyslíku. Nečekej, až ti zavolají zpátky ze sestřičkovské infolinky. Prostě jeď.

Jsou deky z organické bavlny fakt o tolik lepší, nebo je to jen marketing?
Dřív jsem si myslela, že je to jen způsob, jak vytáhnout z unavených matek pětistovku navíc, ale ty z organické bavlny (jako ten lední medvěd od Kianao) opravdu zvládnou mé agresivní prací návyky. Žádné pesticidy, žádný divný chemický smrad po rozbalení, a navíc jsou mnohem prodyšnější, takže se dítě nepropotí skrz pyžamo.

Proč byla modrá původně holčičí barva?
Protože genderové normy jsou naprosto vymyšlený konstrukt! Kdysi dávno byla modrá vnímána jako jemná a křehká (pro holky) a růžová byla brána jako světlejší verze červené, která symbolizovala sílu a dravost (pro kluky). Až bude tchyně příště komentovat to, že má na sobě kluk něco růžového, prosím tě, předhoď jí tento historický fakt a odejdi.