Dvě hodiny ráno. Chůvička vrhala na můj noční stolek takovou tu nezdravou modrou záři. Anya tvrdě spala, ale její pusinka dělala takové rytmické, plazí pohyby. Prostě miminko, které neustále vyplazuje a zatahuje jazýček, jako by ochutnávalo ten temný, stojatý chicagský vzduch. Manžel vedle mě chrápal, ve sladké nevědomosti, že mě dělí přesně tři vteřiny od toho, abych zavolala své bývalé vrchní sestře z pediatrie a zeptala se jí, jestli nepotřebujeme okamžité neurologické vyšetření.

Poslyšte, propast mezi tím, co víte o medicíně, a tím, co cítíte ve dvě ráno, je asi jako Grand Canyon.

Než jsem měla vlastní dítě, vídala jsem přesně tohle na dětském oddělení běžně a nic jsem si z toho nedělala. Prostě normální orálně-motorický vývoj. Další den, další kojenec, co se chová jako malá ještěrka. Ale jakmile jsem si přinesla domů vlastní dceru, nastoupila úplná amnézie. Najednou jsem věřila každému katastrofickému scénáři, který mi internet dokázal vyplivnout na obrazovku telefonu. Byla jsem přesvědčená, že má Beckwith-Wiedemannův syndrom nebo nějakou těžkou hypotonii, kterou jsem během svých dvanáctihodinových směn nějakým zázrakem přehlédla.

Ukázalo se, že když jde o vaše vlastní dítě, váš mozek zkrátka tak trochu zkratuje.

Čemu jsem věřila versus realita na příjmu

Když napochodujete na dětskou pohotovost s dítětem, které zrovna kmitá jazýčkem, posedíte si v čekárně hodně dlouho. Na příjmu v nemocnici totiž hledáme věci, které skutečně ohrožují život. Kmitající jazýček je obvykle jen důkazem fungujícího nervového systému, který se zrovna snaží přijít na to, jak fungují svaly.

Naše pediatrička, která má svatou trpělivost, mi připomněla, že novorozenci se rodí s tzv. extruzním (vyplazovacím) reflexem. Je to v podstatě pojistka matky přírody proti udušení. Podle toho, co mi vysvětlovala během mého hysterického telefonátu, jakmile se cokoli dotkne jejich rtů nebo přední části pusinky, jazýček se automaticky vysune ven. Zdá se, že nervový systém je zkrátka naprogramovaný tak, aby odmítal cokoli pevného dřív, než si s tím poradí jejich malý trávicí trakt.

Tento reflex jim také pomáhá přisát se k prsu nebo k lahvičce. Vystrčí tenhle malý sval, aby našli potravu, aby vám řekli, že mají hlad, nebo aby odstrčili bradavku, když jsou plní. Je to zkrátka primitivní komunikace, hlavně proto, že nemají slovní zásobu, aby vám řekli, že to mléko teče moc rychle, miláčku.

Problém s dudlíkem, o kterém nikdo nechce mluvit

Dudlíky jsou pro prvních pár měsíců života geniální vynález. Sama jsem je používala. Moje kamarádky je používaly. Sestřičky na novorozenecké JIPce je rozdávají jako bonbony. Krásně využívají ten sací reflex a koupí vám přesně tolik ticha, kolik potřebujete na ohřátí své už dávno vlažné kávy.

The pacifier problem nobody wants to discuss — Baby Sticking Tongue In And Out Repeatedly? Put The Phone Down

Jenže pak je necháme cucat ten plastový špunt až moc dlouho. Když má miminko v puse dudlík dvacet hodin denně, jeho jazýček musí sedět v takové nízké, předkloněné pozici, jen aby se tam ta věc vešla. Přirozený extruzní reflex, který by měl kolem čtvrtého až šestého měsíce vymizet, nakonec zůstává, protože jazýček je v podstatě trénován k neustálému tlaku proti překážce.

Viděla jsem tisíce takových starších batolat přicházet do ordinace s otevřeným skusem a šišláním, protože se jejich jazýček nikdy nenaučil odpočívat na horním patře pusy. Rodiče jsou vždycky v šoku, když je na to logoped upozorní, ale ty varovné signály tam byly celou dobu. Nakonec prostě jen vyměníte dočasný klid za roky placení účtů na ortodoncii.

Rostoucí zoubky a jiná dočasná trápení

Někdy prostě jen vyplazují jazyk proto, že je bolí dásně od rostoucích zoubků a hledají nějaký protitlak. To je zkrátka strašlivá fáze, kterou musíte jen nějak přežít.

Jak oblékat věčně uslintané miminko

Když jde ven jazýček, sliny ho následují. To je univerzální pravidlo kojenecké fyziky. Vaše dítko během této fáze smyslového objevování zaručeně promáčí tři outfity denně.

Dressing the constant drooler — Baby Sticking Tongue In And Out Repeatedly? Put The Phone Down

Poslyšte, můj nejoblíbenější obranný mechanismus proti nekonečným slinám je Dětský overal z biobavlny s dlouhým rukávem a knoflíčky. Miluju tenhle kousek hlavně kvůli výstřihu. Když je tričko nasáklé ublinknutím a slinami, to absolutně poslední, co chcete udělat, je táhnout tu mokrou a studenou látku přes obličej miminka. Díky knoflíčkům ve stylu Henley ho můžu raději stáhnout dolů přes ramena. Látka je tak akorát pružná, abych nemusela zápasit s malou, rozzuřenou chobotničkou, a biobavlna tu pohromu skutečně vsákne, místo aby to jen steklo mně do klína. Je měkoučký, vydrží i neskutečné množství horké vody při praní a dělá mi život o kousek snesitelnějším.

Pak je tu ještě Letní dětský overal s krátkým rukávem z biobavlny. Je fajn. Raglánové rukávy jsou hezký detail pro lepší pohyblivost, ale upřímně řečeno, je to prostě takový základní letní kousek. Svůj účel splní, když se Chicago rozhodne, že bude mít 35 stupňů a bude tam k zalknutí vlhko, ale nesahám po něm tak často jako po tom s knoflíčky.

Pokud se snažíte poskládat oblečení, které nezničí neustálá vlhkost, Tričko Retro Ringer je vlastně naprosto skvělé na vrstvení. Vroubkovaná bavlna zvládne mokro, aniž by okamžitě vypadala tragicky.

Pokud už vás nebaví vyhazovat oblečení se skvrnami, můžete prozkoumat naše dětské oblečení z biobavlny a najít kousky, které tu fázi orální fixace vážně přežijí.

Kdy to začít brát jako skutečný problém

Ve většině případů je vyplazování jazyka jen takový malý trik pro publikum. Kolem šesti měsíců zjistí, že když vypláznou jazyk, pravděpodobně se zasmějete. A tak to udělají znovu. Je to střídání rolí. Je to úplný začátek sociální manipulace, broučku.

Ale sestra ve mně vám zkrátka musí říct, kdy byste měli opravdu zpozornět. Varovné signály jsou dost specifické. Pokud jazyk neustále visí z pusy ven, když dítě tvrdě spí nebo jen tak v klidu odpočívá, zpozorním. Mohlo by to ukazovat na snížené svalové napětí (hypotonii), nebo je možná jazyk prostě neobvykle velký vzhledem k velikosti čelisti. Nemusíte panikařit, ale určitě byste se o tom měli zmínit při další návštěvě pediatra.

Dýchání je další velká věc. Pokud vyplazují jazyk proto, že mají otevřenou pusu a snaží se nabrat vzduch, jde o problém s dýchacími cestami. Ucpání, alergie, zvětšené nosní mandle. Miminka zpočátku dýchají výhradně nosem, takže pokud dýchají pusou jako mopsík, něco jim ucpává nosní dírky.

A krmení. Pokud začínáte s pyré nebo kašičkami a oni se dáví u každého sousta, mlaskají při kojení nebo prostě fyzicky nedokážou udržet mléko v puse, ukazuje to na anatomickou překážku. Přirostlá uzdička může bránit jazyku v pohybu nahoru, takže se pohybuje jen ven. Místo abyste své dítě divoce diagnostikovala v nějaké facebookové skupině a snažila se napravit jeho přisátí pomocí náhodných internetových triků, možná by stálo za to nechat na něj prostě kouknout laktační poradkyni nebo logopeda.

Pořiďte si pár odolných základních kousků, jako je Overal s knoflíčky, abyste zvládla tu pohromu, než zase o půlnoci spadnete do králičí nory a začnete googlovat nemoci.

Často kladené dotazy přímo z bojiště

Proč na mě miminko vyplazuje jazyk, když na něj mluvím?

Protože vás napodobuje. Posedle vás pozorují. Když mluvíte, hýbe se vám pusa, a ony se prostě jen snaží zapojit do konverzace pomocí jediného obličejového svalu, který v tu chvíli dokážou jakž takž ovládat. Je to jejich verze společenské konverzace.

Je tohle vyplazování jazyka znamením, že jsou připravené na pevnou stravu?

Upřímně, je to přesně naopak. Pokud jim dáte lžičku ke rtům a jazyk ji prudce vystrčí ven, jejich tělo vám doslova říká, že kuchyně má zavřeno. Extruzní reflex musí odeznít dřív, než budou moci bezpečně polykat pevnou stravu. Moje pediatrička mi řekla, ať prostě počkám týden a zkusím to znovu, když tohle Anya udělala při své první ochutnávce avokáda.

Měla bych jim vzít dudlík, pokud to dělají pořád?

Ne, pokud je to novorozenec. Dopřejte jim to pohodlí. Ale pokud se blíží k jednomu roku a stále celý den používají jazyk jako beranidlo proti plastové savičce, pak ano, možná je načase začít ten dudlík trochu na příděl. Neberte jim ho úplně ze dne na den, ale zkuste si ho nechat jenom na spaní, aby jejich pusinka dostala šanci zjistit, jaká je vlastně její přirozená odpočinková pozice.

Kdy tahle celá fáze skončí?

Ta část s mimovolním reflexem se většinou sbalí a odejde kolem čtvrtého až šestého měsíce. To záměrné a hravé vyplazování obvykle odeznívá, jakmile se naučí lepší triky, jako třeba mávání nebo agresivní házení hrnečku na podlahu.

Může to znamenat, že má moje miminko přirostlou uzdičku?

Dítě s přirostlou uzdičkou má většinou problém vypláznout jazyk příliš daleko za spodní ret, protože ho ta uzdička drží dole. Někdy to ale kompenzují tím, že ho neohrabaně tlačí dopředu. Pokud je pro vás kojení utrpením, nebo mlaskají a spolykají spoustu vzduchu, přirostlá uzdička je docela pravděpodobná. Nechte pusinku zkontrolovat někým, kdo opravdu ví, co má hledat.